Jde o tvrdé zhodnocení politického i společenského přístupu ke sportu. Zatímco v Polsku vyrostla v poslední době řada sportovišť nejvyšší kvality, v Česku momentálně můžeme sledovat stavby primárně stavby dvou arén pro hokej. Fotbal, atletika či třeba basketbal na prémiové podmínky čekají. “Jako politik nemůžete investovat jen do nemocnic, to investujete do nemocného národa. Zdravý národ má dostatek možností ke sportu,” říká šéf sněmovního podvýboru pro sport Jakub Janda /ODS/ v rozhovoru pro Stadiony.Blog.
Stadiony.Blog: Jedna z věcí, která by mohla výrazně pomoci stavu celého sportu, nejenom sportovní infrastruktury, je zákon o sportu. Ten ale v tomhle volebním období asi kompletně spadnul pod stůl, je to tak?
Jakub Janda /ODS/: Dnes už je na to pozdě. Ten zákon je kompletně připravený, ale podávali bychom ho jako poslanecký, což znamená, že jeho schvalování by zabralo minimálně rok. Připravovala ho skupina poslanců jak z vládních, tak opozičních stran. Legislativní znění jsme tvořili také za trenéry a sportovce, i za skupinu, která řešila následné napojení na obce, kraje. Do přípravy byly zapojeni i zástupci různých sportovních svazů.
Takže sportovnímu prostředí nezbývá, než se modlit, že ten připravený dokument po volbách vytáhne, ať už bude u moci kdokoliv..
Je to tak. Tři týdny nazpětjsem byl s dalšími poslanci na Slovensku, kde mají ministerstvo sportu a cestovního ruchu. Jsou před námi legislativně hodně daleko. Byť podotýkám, že opravdu mluvím jenom o legislativě, ne o naplňování cílů a dalších krocích. A to není jenom o nich. Ministerstvo s působností ve sportu mají v Polsku, Rakousku. Ano, my dnes máme NSA. Ta ale funguje jen jako jakýsi “průtokový ohřívač. Přerozdělují finance pro sport, nepochybně. Ale nastavování jasných priorit státu v oblasti sportu a koncepční řízení sportovní politiky je věc druhá a zde pokulháváme.
Nyní je to tedy tak, že sice všichni o sportu hezky mluví, ale chybí jakákoliv síla, která by byla schopna sportu pomoci třeba tím, že bude vysvětlovat jeho přínosy?
O sportu se velmi rádo mluví. Pamatuji si na přednášku z vysoké školy, kde tehdy náš profesor popisoval, co všechno nám sport generuje. Každá investovaná koruna do sportu se nám vrátí čtyřikrát až pětkrát. Jenže je to záležitost budoucnosti. Jako politici musíme přestat o sportu přemýšlet jako o nějaké atrakci, kdy miliardáři platí milionáře na hřišti.
Sport má obrovský přínos pro celou společnost. Dá se začít třeba jen tím, že když budu mít kde běhat nebo budu mít nějaký kurt, tak abych si zahrál, potřebuji boty, raketu, hokejku. A už jen tímhle základním nákupem posílám peníze do státního rozpočtu, posílám je dál vlastně “všem”. Řešíme, že nám děti tloustnou, že rostou náklady na zdravotní péči…
Je logické, že vy jako šéf sněmovního podvýboru pro sport máte tenhle pohled. Jenže co ostatní politici, není to pro ně něco, co je vlastně obtěžující, protože fanoušci dělají hluk a narušují tu naši pohodu a klid?
Na jednu stranu vidíte, že když se něco povede, tak je politik první, kdo se se sportovci vyfotí. Politické body to jistě přináší. Ale podívejte se na programová prohlášení jakýchkoliv stran. Většinou sport najdete na poslední stránce.
Už jsme zmínili Polsko. Jejich vzestup po stránce sportovní infrastruktury je fascinující. Co nám brání být Polsko?
Před pár lety se Poláci učili u nás a dneska se můžeme my učit od nich, kam dospěli. Co se týče infrastruktury, tak studie z roku 2021 říká, že máme infrastrukturu starou v průměru nějakých 50 let. To je obrovský problém.
Před několika lety jsem si nechával analýzu zpracovávat taky. Zajímalo mě, kolik dluhu máme na naší infrastruktuře. Když to převedeme na dnešek a započítáme inflaci, dostaneme se někam ke 350 miliardám korun.
Jenže kolik do té infrastruktury ročně dáme? Přímo do ní jde ze státního rozpočtu zhruba 1,5 miliardy korun. Takže my ten dluh doženeme při tomhle tempu za stovky let…
No ale tohle je přeci právě záležitost politiků..
Je to tak, když jsem před pár lety začal téma sportu řešit, byl jsem na to ve Sněmovně skoro sám. Když v Česku řeknete sport, spousta politiků se na to dívá jako na záležitost movitých lidí a profesionálů. Když zavřou oči, vidí jako první nějakého fotbalistu. Ale to přeci není o pár lidech na trávníku nebo o hokeji. Vůbec se nevnímá ten koncept dalších sportů a přesahu do zdravé společnosti.
Jak je ale přesvědčit? Je asi nasnadě, že pokud budete regionální politik, tak budete čelit otázkám, proč dáváte finance do sportovišť a ne do nemocnic?
Investice do sportu je zároveň investicí do zdraví občanů, jsou to spojené nádoby. Každá koruna investovaná do sportu se vám násobně vrátí, jak jsem zmiňoval. A jestli budete investovat pouze do nemocnic, tak řešíte především následek. Naopak sport slouží jako prevence před zdravotními riziky a má proto zcela nepochybně pozitivní efekt i na snížení nutných výdajů na řešení nepříznivého zdravotního stavu obyvatel. Proto právě bez adekvátního financování sportu národ nemocný bude. Navíc jako regionální politik bojujete s tím, že opravený chodník je vidět hned. Postavenou halu nejspíš nebudete za 4 roky mít, takže u voleb vám to příliš nepomůže.
Jak vlastně jako vrcholný politik vnímáte fakt, že ta situace je tak alarmující a dluh na infrastruktuře takový, že tu vlastně musí přijít soukromý investor a říct, že to bude suplovat a tedy téměř či kompletně stavbu stadionu uhradí?
Je určitě dobře, že břímě stavu sportovního zázemí neleží pouze a jenom na státu a samosprávách. Naopak bychom měli po vzoru západních zemí více motivovat soukromý sektor do podpory sportu větším daňovým zvýhodněním, jako je tomu v Německu. Tleskám Křetínskému, že chce stavět na Strahově, tleskám Tykačovi, že chce rozšířit Eden. Tleskám lidem, co ze svého zainvestovali do tenisových hal, stadionů či hřišť.
Zdroj: Stadiony.blog
Leave a comment