Pro sportovní infrastrukturu v České republice je zásadní, ale také běžnému fanouškovi schovaná. Národní sportovní agentura přitom od roku 2020 rozhoduje o tom, kam poteče ročně kolem 6,9 miliardy korun. Na první pohled velké finance, jenže “Když vidíme, co se děje v Polsku, tak jen tiše závidíme,” říká v exkluzivním rozhovoru pro Stadiony.Blog Vojtěch Holoubek, který má v NSA má na starosti rozdělování financí na jednotlivé stavební a rekonstrukční projekty.
Stadiony.Blog: Většina fanoušků už o existenci NSA slyšela, ale přesto, dokázal byste nějak přiblížit, jak fungujete?
Vojtěch Holoubek: Jsme organizace, která vznikla v roce 2019 a jedním z našich hlavních úkolů je podpora sportu v České republice z pohledu financování. To zahrnuje například rozdělování tzv. “ neinvestičních dotací“ mezi sportovní svazy, kluby a další sportovní organizace, koncepční činnost a staráme se také o podporu výstavby nových sportovišť či modernizace těch starších.
Co si pod tím představit? Kolik peněz a na co dáváte?
Když to velmi zjednoduším, tak si představte, že ministerstvo financí připraví návrh státního rozpočtu a v rámci něj je přímo jedna pevná položka, která říká, kolik na kalendářní rok budeme mít k dispozici finančních prostředků. Kupříkladu v aktuálním období pracujeme se zhruba 6,9 miliardami korun, které jsou určeny pro sport. Na investice jde ale jen menší část z této částky.
Kromě toho máme v tzv. střednědobém výhledu nějakou představu, s čím budeme moci pracovat v dalších 5 letech. Ukázalo se ale, že to bohužel občas neplatí. Stalo se, že jsme počítali s nějakými financemi, jenže pak se ukázalo, že finance jsou potřeba někde jinde a tím pádem se nakonec objem peněz pro sport najednou výrazně zmenšil.
Letos se navíc bojíme, že kvůli volbám a případnému rozpočtovému provizoriu nebudeme ani na konci letošního roku vědět, s jakými finančními prostředky pro sport budeme v roce 2026 pracovat. Tohle všechno pochopitelně komplikuje dlouhodobé systematické plánování, tedy víceleté investiční projekty. Stadion či arénu nepostavíte za rok.
No a co se s těmi penězi pak děje?
Máme neinvestiční a investiční dotace, které přidělujeme těm zájemcům, kteří předloží své náměty a splní podmínky. Neinvestiční si představte jako podporu fungování různých amatérských nebo dobrovolnických sportovních organizací, je to ale třeba i parasport, mládežnický sport nebo jednorázové velké sportovní akce.
Investiční jsou pak finance, které poskytujeme na stavbu nových sportovišť či na jejich modernizaci.
Jak se vám to daří?
Hlavně po našem spuštění v roce 2020 jsme měli obrovský personální podstav. Reálně se tak stávalo, že jsme ani nebyli schopni rozdělit všechny finance, které jsme měli k dispozici. Teď už je to výrazně lepší a jsme schopni vyplácet prakticky všechny finance, které na daný rok máme k dispozici.
Jak velký je převis zájemců a tím, koho nakonec můžete podpořit?
Ten rozdíl je obrovský. Budu mluvit za investiční dotace, které mám na starosti. Například v roce 2024 jsme v jedné konkrétní výzvě podpořili 5 z 35 žádostí. V rámci ní jsme měli k dispozici celkem 450 milionů, ale žádostí bylo za 1,7 miliardy korun. Celkově ve všech investičních výzvách za rok 2024 přišlo žádostí za 7 mld. Kč, tudíž by na ně nestačil celý rozpočet NSA. Sportovní infrastruktura je celkově v žalostném stavu, je kompletně podfinancovaná.
Zmínil jste jakousi výzvu, kterou vypisujete. Co si pod tím představit?
Z toho celkového balíku víme, že máme určitou sumu na investiční dotace (stavba, rekonstrukce stadionů – pozn. red.). Následně je rozhodnuto, že ty peníze budeme rozdělovat na projekty o různé velikosti: např. do 10 nebo 40 milionů korun.
Poté nám přijdou žádosti od různých subjektů, které se o určitý balík peněz uchází. My je musíme všechny do poslední zkontrolovat a dle nastavených kritérií bodově ohodnotit. Jde o třístupňovou kontrolu několika lidí, kteří postupně každou žádost hodnotí. V první fázi jde o to, jestli formálně splňuje všechny náležitosti. To se bohužel často neděje. Vždy všem říkáme, ať si nejprve pečlivě pročtou podmínky jednotlivých investičních programů a samozřejmě samotných výzev. Ve druhém kole se pak díváme věcně na to, co konkrétně by se mělo stavět.
Ve třetím kole pak, protože nejsme pochopitelně stoprocentní odborníci např. na stavařinu, tak jde žádost na externího hodnotitele. To je firma, která se pohybuje ve stavebnictví, mají tam statika a další odborníky, kteří jsou schopni vyhodnotit jednotlivé části projektu, zejména navrhovaného rozpočtu. Oni nevědí, jaký konkrétně projekt hodnotí, ale podle toho, jaké nám dají odpovědi na naše otázky, tak my opět provedeme obodování daného projektu.
Několikrát nám výrazně pomohli, protože se přijde na to, že je něco třeba konstrukčně nereálného, nebezpečného nebo že by projekt velmi pravděpodobně v naprojektované variantě nezískal nikdy stavební povolení.
Kolik peněz jste poslali za poslední dobu do profi sportu, tedy třeba fotbalu nebo hokeje?
V poslední době prakticky nic. Limituje nás zákon o podpoře sportu a podmínky schvalované ministerstvem financí. Ty nám to víceméně zakazují.
Takže o situaci jako v Polsku si asi v dohledné době můžeme nechat jenom zdát..
Když se na ně díváme, tak jen tiště závidíme. Navíc se podívejte, jak tam pracují ve srovnání s námi s evropskými penězi. Vezměte si, že u nás můžeme na investiční dotace (tedy na stavbu a modernizaci stadionů – pozn. red.) dát zhruba miliardu. Z toho vím, že na alokaci jedné konkrétní výzvy můžu dát 450 mil. a pak na další tak maximálně 150 mil. Kč … tak si lehko dopočítáte, jak náročné je podpořit nějakou velkou stavbu. Sám víte, kolik stál stadion v Hradci Králové (cca 700 mil. Kč – pozn. redakce), kolik stojí nová multifunkční hala v Jihlavě (přes 2 miliardy) nebo v Brně (zhruba 6 miliard Kč). No a vlastně je až směšné, že my na takové stavby poskytneme maximálně 300 milionů korun.
Jak je tohle možné?
My můžeme podpořit třeba různé tréninkové sportovní haly. Jenže tam doposud máme nastavenou povinnost 300 míst pro fanoušky a musím říct, že nás mrzí, že takové projekty pak žadatelé formují přesně na tohle minimum. Nikdo neudělá něco většího, když na to nemá nebo nedosáhne na podporu v adekvátní výši od NSA. Výjimkou je třeba nyní připravovaná hala v Ostravě (3500 míst).
Proč to takhle je?
Můj soukromý a čistě subjektivní názor je, že tu máme jednak velmi limitující zákon o podpoře sportu a vedle toho je tu ten politicko-veřejný názor, že velké kluby přeci vlastní miliardáři a ti mají peněz dost.
A co třeba národní fotbalový stadion?
To asi zatím není na pořadu dne..
Zdroj: Stadiony.blog
Leave a comment