„K ničemu si tak dlouho nebudujete tak silné emoce“, autor projektu Stadiony.Blog v rozhovoru pro německý magazín
Zeitspiel je německý časopis zaměřený na fotbalovou historii a kulturu, který se soustředí na události a vývojové trendy ve fotbale, jež jsou běžně opomíjeny v mainstreamových médiích. Nyní se ozval autorům projektu Stadiony.blog. Ve speciálním čísle se totiž věnoval České republice jako ráji groundhopperů. Se souhlasem Zeitspiel si nyní celý rozhovor v češtině můžete přečíst.
Zeitspiel: Můžete prosím krátce představit sebe a svůj vztah k fotbalu?
Stadiony.Blog: Fotbal je pro mě jednou z největších životních vášní. Sleduji zápasy prakticky každý den nejen v České republice, ale i v řadě soutěží napříč Evropou. Líbí se mi sledovat, jak se kde fotbal dělá, jak je dělaný televizní přenos, jaká je kvalita právě stadionu, fanouškovská kultura či způsob fandění.
Proč právě stadiony? Na internetu lze najít spoustu stránek, profilů, které se věnují fotbalu z různých stran. Ať už tomu na nejvyšší úrovni až po tu amatérskou. Stadiony bývají většinou vyobrazeny v den zápasu, ale daleko méně lze najít stránky, které se věnují stadionům jako takovým.
Stadiony jsou nádherné stavby, které se často stávají dominantami či poznávacími znameními celých měst. Jsou místem, ke kterým se váží nesmírně silné emoce desítek či stovek tisíc lidí. Je fascinující sledovat a zjišťovat, jak vznikají myšlenky na stadion, jak probíhá přípravná fáze, jaká jsou omezení, bezpečnostní předpisy, jak se vše pak reálně staví a na konci, jak je stadion reálně využíván.
Pro většinu fotbalových fanoušků je samozřejmě nejzajímavější stadion plný v den zápasu. Jsou i fandové, kteří navštěvují stadiony v den mimo zápasy, a to doslova s pozváním nebo i jen tak, načerno…Jedna z mých vzpomínek se vztahuje k bělehradskému stadionu Marakaná, kdy jsem si v sedm ráno, pár hodin předtím než se hrálo bělehradské derby, šel sednout na tribunu…úžasný zážitek.
Souhlasím. Stadion má pro sportovního fanouška daleko větší roli. Jen si vezměte, kolikrát za život se nejspíš stěhujete, kolikrát za život se změní vaše práce, kolikrát do něj přijde či odejde někdo blízký. Ale sportovní klub a potažmo stadion je místo, které ve vašem životě zůstává neměnné. K ničemu si tak dlouho a nepřetržitě nebudujete tak silné emoce.
Jak se diváte na roli stadionů ve společnosti? V České republice je to, zdá se, téma někdy těžko uchopitelné. Mnoho stadionů je v havarijním stavu, na opravy nebo výstavbu nových nejsou finance. Je přece mnoho důležitějších věcí, do kterých by peníze měly jít.
V Česku nepostavíte na zahradě kůlnu, natož abyste zvládli postavit stadion… V tom je základní problém. Klíčové ale je, že fatálně selhává vedení největších sportovních svazů v zemi. Právě oni mají být spojovatelem mezi sportem a politikou. Ale nedělají to. Ve městech jsou tak často překvapeni, jak silné multiplikační efekty takové stavby mohou mít. Nejlépe je to vidět v Hradci Králové. Udělali po desítkách let stadion, který vznikl primárně díky odvaze a úsilí jednotlivců. Najednou jsou ve městě zaplněnější hotely, najednou se navyšuje počet přijíždějících turistů či lidí jedoucích za prací. S tím se pojí navyšování tržeb pro podnikatele v okolí. Stovky lidí dostávají pravidelně práci. A můžete pokračovat. Nikdo tohle ale nevidí. Každý se schovává jen za stereotypní představy.
Související otázka, v mnoha okolních státech je problematika sportovních stadionů na předních místech. Polsko, Maďarsko, Slovensko…tam všude byly postaveny nové arény, zatímco v České republice se situace sice lepší, ale jde to velice pozvolna.
Je nutno říct, že třeba Polsko nebo Slovensko mělo určitý deficit ve srovnání s naší infrastrukturou, pokud se na to podíváme optikou třeba minulosti 15, 20 let zpátky. Jenže nás dokázali nejenom dohnat, ale i dramaticky předehnat. U nás se to smýšlení konečně mění. Sport se stává kulturní záležitostí pro celé rodiny. Doprovodný program skutečně oživuje široké okolí stadionu či arény, a tím pádem se i zvyšuje zájem a pozornost ze všech stran.
Na druhou stranu je mnoho zahraničních fanoušků, kteří jezdí do ČR na fotbal i kvůli starým stadionům, které mají svého ducha, někdy jsou zajímavé už jen díky době vzniku.
Nemyslím si, že by ale nutně taková věc měla znamenat, že ikonická místa zmizí. I když zrekonstruujete Ďolíček, tak to pořád bude stadion s neuvěřitelným geniem loci. Nehledě na to, že ta obměna neproběhne během 10 let. Bude se dít během několika dekád, což zaručí, že tu vždy budou ikonická místa s nádechem historie.
V současnosti Vaše stránky zahrnují stadiony fotbalové a hokejové, plánujete stránky postupně rozšiřovat, třeba i na sportovní haly a podobná zařízení?
Pro tuhle chvíli ne. Jde jen o volnočasový projekt, který mě zatím stojí čas i peníze. Čímž si nestěžuji, naopak – kdybych nechtěl, nic mě nenutí to dělat. S tím se ale logicky pojí určité kapacitní omezení.
Jaký je Váš nejoblíbenější stadion v České republice a v zahraničí? Sbíráte “inspiraci” také na zahraničních výjezdech za sportem?
V Česku je to asi aréna v Hradci, která na více místech napříč naší zemí ukázala, že to jde a že to má obrovské benefity. V zahraničí musím uvést určitě Westfalenstadion v Dortmundu, Pancho Arenu v Maďarsku či Stade Velodrome v Marseille.
Jakou roli podle Vás hraje architektura stadionu a do jaké míry podle Vás odráží to dané místo a případně i další okolnosti vzniku?
Tohle je těžká odpověď. Řekl bych totiž, že výsledná podoba ze všeho nejvíce odráží schopnost společnosti v dané zemi se na něčem domluvit a dospět určitého kompromisu.
Je podle Vás reálný termín výstavby nového stadionu AC Sparta Praha na Strahově? A jak se vůbec díváte na tuto problematiku?
Termín kolem roku 2032 si myslím, že reálný skutečně je. Upřímně si myslím, že jediné, co by to mohlo ohrozit, by byla nějaká nečekaně silná obměna ve vedení Prahy a s tím spojené zvolení někoho z politiků, kdo by byl proti. Takového ale v současné době nevidím ani v koalici ani v opozici. Politici si uvědomují, jak moc jako Česko takovou stavbu potřebujeme. Obzvlášť, když je ochotný ji někdo financovat ze „svého“.
Strahov je vůbec legendární místo, největší stadion na světě, vedle další atletický stadion, ale obojí roky zanedbávané…
Jsme opět u toho. Nedokážeme najít žádný konsenzus, co s takovým místem dělat. A vedle toho nám chybí silný lídr, který by to dostatečně tlačil kupředu. Mimo jiné i proto, že to není záležitost jednoho volebního období, takže si za to, obrazně řečeno, politik “nic nekoupí”.
Máte vzpomínku/příběh na nějaký stadion, který jste navštívil, ale už neexistuje, případně existuje ve zcela jiné podobě?
Pamatuji si například staré Štruncovy sady v Plzni. Dalo by se vzpomenout i na zápasy hrané na Stadionu Evžena Rošického. To jsou místa, která mě napadnou jako první při takovéto otázce.
Zdroj: Stadiony.B|og
Leave a comment