Český fotbal: Rekordní nárůst zájmu, naplněnosti stadionů i dostatek ekonomické síly
Tuzemská nejvyšší fotbalová soutěž v právě finišujícím ročníku ukázala, že dokáže poutat pozornost lidí, přinášet finance nejenom samotnému sportovnímu prostředí, ale i celému okolí. Rekordní sponzorské smlouvy, zájem privátních investorů stavět stadiony. To vše přinesl ročník 23/24. Jenže se také ukázalo, že se hlavami začíná dotýkat stropu, který bez vylepšené infrastruktury neprorazí.
Nejde jenom o stamiliony korun, které nově do profesionálního fotbalu v Česku přiletí navíc od sponzorů. Stále zajímavější finance nosí také veřejnost, která se každý víkend jde podívat na tuzemské stadiony. Letos to dělala v množství v posledních letech nevídaném: hned 33 utkání podle webu csfotbal navštívilo přes 15 000 diváků. Předcovidové maximum bylo přitom třetinové.
Raketový vzestup se ale začíná podepisovat na tom, jak rychle se plní maximální možnosti tuzemské fotbalové infrastruktury. Když se podíváme na počty stadionů, které během soutěžních ročníků držely průměrnou zaplněnost kolem 80 a více procent, pak jednoznačně vidíme český vzestup v poslední sezóně. Jediný, kdo s námi dokáže držet krok je Polsko, které ale nezačínalo z nuly.
Ukazuje se také, že česká fotbalová infrastruktura je překvapivě „extrémně“ silně využívána. Obzvlášť to vynikne ve srovnání se zeměmi v našem středoevropském regionu, popř. ve srovnání se zeměmi, se kterými bychom se měli mít chuť měřit v kvalitě a úrovni samotného sportu.
Na těchto výjimečných číslech má nicméně velký dopad výrazné zlepšení návštěvností v právě končící sezóně. Opět se podívejme na srovnání – tentokrát s okolními státy. Na nich je dobře vidět, že nikde jinde nedošlo k tak skokovému nárůstu mezi současností a první „pocovidovou“ sezónou.
Až po tento okamžik by to bylo povídání příjemné. Jenže když se na nadějná data podíváme z jiného úhlu, zjistíme, že se jednak blížíme k pomyslnému stropu a zároveň že situace se stadionovou fotbalovou infrastrukturou je v České republice bezprecedentně nejhorší. Vlastně by se dalo říct, že nemá obdoby – v EU ani v okolních zemích.
Jak je vidět z výše zmíněného výčtu, tuzemská situace je tristní. My jsme navíc byli ještě přísnější a tudíž jsme nepovažovali Eden za stadion s kapacitou větší než 20 000 míst. Z toho vyplývá následující. Pokud se opět podíváme na okolní země, vychází v Česku teoreticky téměř 11 milionů lidí na stadion s kapacitou nad 20 000 míst – protože ho vlastně nemáme. Pokud bychom pravidla rozvolnili, je to pak 2,7 milionu lidí na stadion s kapacitou nad 15 000 míst. Jen pro srovnání, v Rakousku je to milion, v Polsku 1,6 milionu lidí.
A tím se dostáváme k závěru – v České republice letí fotbal raketově vzhůru. Dokážeme tu velmi dobře využívat postavené infrastruktury. Jak jsme si ukázali, dokonce nadprůměrně dobře v porovnání se zeměmi, se kterými bychom se měli měřit.
Dodat pak také musíme jednu zásadní věc – Česko je dostatečně ekonomicky silné, aby se taková investice vyplatila:
Opět platí, že nikde kolem nás není tak výrazný rozdíl mezi ekonomickou silou (HDP) a počty stadionů s kapacitou nad 15 000 míst.
Jak jsme navíc informovali v předchozích týdnech například v rozhovoru s primátorkou Hradce Králové, nebavíme se v tomto případě o bublině fotbalu. Z této aktivity má totiž benefity celé město – a tedy i lidé, pro které je to jen „pár chlápků, co se honí za balonem“. V Hradci Králové se ale ukázalo, že po dostavění multifunkční arény skokově vzrostla obsazenost tamních hotelů.
Zdroj dat: Eurostat, Transfermarkt, Wikipedia, oficiální stránky fotbalových soutěží
Tak on u nás není vlastně ani jeden stadion nad 20 tisíc, v Edenu byla kapacita po nějakých bezpečnostních redukcích a zrušení několika řad v sektoru hostů snížena pod 19,5 tisíce, oficiálně 19.370.