Exkluzivně: Fotbal na Strahově? Sparta bude muset řešit i spartakiádní stadion

Fotbalová Sparta už ví, že chce odejít ze svého současného domova na Letné. Jako prioritní si vybrala variantu „Strahov“. Tedy stavbu na pozemcích FAČR. Jenže jak se ukazuje, jde o velmi komplikované řešení, které neznamená jen postavit stadionn na pozemcích, kde nyní stojí Stadion Evžena Rošického. „FAČR i soukromý investor musí respektovat, že taková věc nestojí v poušti,“ říká šéf Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč v exkluzivním rozhovoru pro Stadiony.blog.

Pro začátek si pojďme shrnout základní fakta o současné situaci: Fotbalové Spartě už nějakou dobu Letná nestačí. Proto se rozhodla, že ji opustí. Preferuje přesun na Strahov, kde by ráda vybudovala stadion pro 35 000 fanoušků. Učinit tak chce na pozemcích pod současným Stadionem Evžena Rošického, které jsou nyní v majetku FAČR. Asociace by měla v létě rozhodnout, za jakých podmínek a komu je zpřístupní. I kdyby se tak stalo, Sparta ale rozhodně nebude mít vyhráno.

Pane Boháči, než se dostaneme k samotnému problému velkého stadionu v Praze, vysvětlete nejprve, jakou roli v celé záležitosti může hrát Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR)?

Ondřej Boháč: My jsme odborná instituce, která se snaží řešit rozvoj a fungování města. Bereme v úvahu aspekty jako doprava, veřejný prostor, školy, zeleň, bydlení. Rozhoduje město nebo rozhoduje stát, ale my radíme. Město je totiž jeden organismus. Třeba u stadionu se snažíme poukázat na všechny aspekty, kterou ta věc má. Že to není jenom den daného zápasu. V tom městě musí zapadnout třeba do nějaké infrastruktury, má to nějaký ekonomický model, má to dopad na těsné okolí i celé město. Je to jako filharmonie. Nejde o to, že se tam odehraje špičkový koncert, ale řešíte náplň takové stavby pro 365 dní v roce. Co a jak se bude dít s lidmi, kteří na místo někudy přichází a pak někudy odchází. Jestli město akceptuje, že na Strahov sice bude tramvaj, ale ta neodbaví několik desítek tisíc lidí, takže musíme být „v pohodě“ s tím, že ti lidé budou chodit pěšky a rozpouštět se do celého města.

V čem je vlastně z vašeho pohledu „obtížná“ lokalita Strahova?

Kdybychom jenom zbourali „Rošičák“ a místo něj udělali moderní stadion, tak městu spíš ublížíme než pomůžeme. Nejde to tam totiž řešit bez toho, abychom vyřešili i velký Masarykův stadion. Nedá se to bez toho přeskočit a říct, že za soukromé peníze se postaví jen něco. Nejde jen o to, jestli se FAČR a soukromý investor shodne, že tam chtějí národní stadion. Nejsou tam prostě na poušti. Je to provázané velkou řadou dalších rozhodnutí a investic, které už dělat nechtějí a ani nemůžou. Musí je udělat město či stát. Je to jiná věc, než kdyby chtěli zbourat OC Šestka u letiště a místo něj to postavit, to by byla věc absolutně jiná.

U Strahova je to prostě komplikované. Podívejte se třeba na Eden. Ten taky jede jen na část své možné kapacity. Je to nějaký ekonomický komplex, ve kterém je hotel a další záležitosti, které jsou nutné pro jeho provoz. Na Strahově by se v současných uvahách tyhle „provozní“ a administrativní věci, které divák nevidí, jednoduše nevešly a určité části by se musely realizovat v jiných budovách nebo v souvisejících budovách, které jsou kolem. Tam se právě nabízí třeba jedna ta tribuna toho velkého Masarykova stadionu, která není památkově chráněná.

Nicméně právě Strahov a dané pozemky jsou vedeny v územním plánu jako sportoviště. Jak velká časová úspora to pro projekt je?

Změna územního plánu trvá nějakou dobu, někdy trvá dva, někdy trvá pět let, někdy osm. Nicméně nemusí to nutně znamenat zdržení. Podívejte se na filharmonii. Ta se taky průběžně připravovala a ke změně územního plánu došlo až po nějaké době.

FAČR zveřejnil pravidla jakési soutěže o to, kdo získá možnost na jeho pozemcích na Strahově něco vybudovat. Součástí toho byla i podmínka roku na přípravu projektu, pěti let na zisk stavebního povolení a následně 5 let na stavbu. Je podle vás reálné, že na místě bude za 11 let stát stadion?

Pro nás to bylo trochu překvapení, když FAČR tohle vyhlásil. Upřímně, reálně si nemyslím, že se to v tomhle termínu má šanci stát právě s ohledem na to, že je to ten Strahov. Z hlediska dopravy je to něšťastné místo, z hlediska významnosti ve městě je to naopak skvělé místo s velkou tradicí. Za nás by bylo správně, jen pokud to bude provázané s řadou dalších investic a znovu říkám i s vyřešením toho Masarykova stadionu.

Tím neříkám, že jde o jeho přestavbu, ale spíš o to vědět, co s ním bude dál. Jestli se třeba část tribun zbourá, zmodernizuje, propojí se to s tou budovou stadionu, kde je nyní „Rošičák“.

V tom současném stavu je to ohromné, prázdné a vlastně dlouhodobě neudržitelné.

Praha kvůli budoucnosti této lokality sestavila speciální komisi. Jak ta funguje?

My už jsme se poprvé sešli a počítám, že se budeme potkávat na měsíční, maximálně dvouměsíční bázi. Pochopil jsem, že FAČR překvapila onou soutěží nejenom mimofotbalové aktéry, ale i část fotbalového světa. Je to ale důležitý vstup. Praha po své vlastní osě bude zvažovat zejména řešení budoucnosti Masarykova stadionu. Jenom sportovní organizace to totiž neuživí. Tam je ale prostor pro různé kulturní organizace. Zájem o to mělo třeba Post Bollum. Uvažovalo se o muzeu paměti 20. století. Celý ten prostor musí být veřejným nezamčeným areálem, který slouží nejenom profesionálnímu sportu, ale můžeme se bavit i o dalších veřejných sportovištích.

Musíme si taky vyjasnit z pohledu památkářů, co se dá a co se nedá s tím stadionem dělat, protože asi nejde říct, že to už navždy má být jenom stadion pro Spartakiádu.

Jsou tam samozřejmě studentské koleje. ČVUT tak logicky do všeho také vstupuje.

Když tohle všechno slyším, říkám si, jestli neexistuje někde jinde nějaký jiný prostor, kde by stadion mohl stát.

Jestli to má být „národní“ stadion, tak to má být buď na Strahově kvůli tradici, anebo to musí být někde u dálnice. Nabízí se tedy místo například tam, kde je dnes OC Šestka nebo například ve směru na hlavní dálnici D1. To znamená hledat nějaké křížení jako na jihovýchodním či východním okraji Prahy, třeba v místě současného Depa Kačerov. To jsou jednoznačná místa, kde by to fungovalo ještě s nějakou relativně blízkou veřejnou dopravou jako metro či s dostatečně velkou kapacitou silnic. Obecně tedy taková místa jsou. Vlastně v tomhle ten územní plán je ten nejmenší problém. Když na tom bude obecná shoda, tak to vůbec nemusí být zdržení.

„FAČR nemá dobré renomé. Různí Berbrové tomu nepomohli a důvěra je v tomhle klíčová. Málokterý politik se s tím chce nějak spojovat a podepisovat, protože je to prostě z jeho pohledu rizikové.“

Když teď odhlédnu od Prahy, proč obecně je sportovní infrastruktura v Česku v tak špatném stavu? Já tam občas cítím například ze strany politiků často pachuť obřích nákladů na o2 arénu. Ale teď třeba i díky Hradci zjišťují, že to může stát méně a najednou to ve městě začíná plnit hotely..

Můj osobní pohled je fakt, že nám chybí strategické rozhodnutí. Všichni mluví o velké slávě českého národního týmu, ale to mluví o zápasech v roce 1996 nebo 2004. To už je hrozně dlouho. Všichni mají pocit, že tehdy to bylo dobré a dneska je to už za námi.

My si musíme říct, jestli chceme mít fotbal a hokej jako nějakou výkladní skříň národa a státu. Musíme to pak následně rozvíjet strategicky. Vzít si to za své a věnovat se tomu nejen konkrétními stadiony.

Je taky potřeba si říct, že FAČR nemá dobré renomé. Různí Berbrové tomu nepomohli a důvěra je v tomhle klíčová. Málokterý politik se s tím chce nějak spojovat a podepisovat, protože je to prostě z jeho pohledu rizikové.

Máme navíc extrémně rovnostářský a přerozdělovací systém. V jeho důsledku neumíme dělat strategické investice. Máme tu stovky úřadů, tisíce obcí a udělat strategickou investici je nadlidský výkon. I primátor má v našem systému extrémně omezené pravomoce.

Dobře, ale když vezmu velmi laický pohled – mám tu soukromé peníze pánů Tykače či Křetínského. Ti za ně chtějí postavit na „svém“ něco „svého“. Nepotřebují k tomu ani korunu cizího. Proč ani tohle neznamená urychlení?

Tohle totiž není škola ani bytový dům. Zrovna národní stadion má obrovský ekonomický přínos pro celé město a zemi. Já si nesmírně vážím toho, že to někdo za privátní peníze chce udělat. Ale nemůže to udělat jako – tady mám pozemek a tady to chci. Musíme si říct, jestli to budeme dělat jako v Barceloně, kde celé město akceptuje, že když se hraje fotbal ,tak se lidé rozpustí po města a vlastně se zastaví doprava a všichni to vědí. Nebo chceme jít jako Mnichov, kde to uděláme za městem, kam vede metro, je tam křižovatka dálnic.

Zdroj: Stadiony.blog